Emocemi se mohou i "zalknout", mají pocit, že je to nesnesitelné, propukne sebelítost. Děti silné emoce umí vyjádřit, ale neumí se s nimi konfrontovat. Je pro ně velmi stresující vyrovnat se s hněvem, strachem, mrzutostí, zklamáním, popichováním a pod. Udělají všechno pro to, aby se jim oklikou vyhly. V té dané situaci emoce přerůstají přes hlavu a dítě prožívá takouvou bolest, kterou nedokáže zvládnout. Rodiče čelí výzvě, jak se přiměřeně slovy nebo činy vyjádřit. Začátky nejsou lehké. Je opravdu obtížné ze srdce vyjádřit pozitivní pocity vedoucí k nápravě
Začátek školního roku berme jako výzvu pro všechny zúčastněné. Přestaňme hledat ospravednění podle svého systému přesvědčení. Jen si zapátrejte v paměti... Proč jsi si nevyčistil zuby? Proč jsi nenapsal domácí úkol? Proč mi neřekneš, kam jdeš? Proč se nepoučíš? Měly tyto otázky někdy smysl? K čemu vedou? Chceme slyšet, že máme zase pravdu! Když druhá strana mlčí, naši hru na pravdu odmítá, cítíme se hluboce znechuceni a odrazeni. A jsme opět na začátku, kdo má s námi vydržet?
Představte si, jak se dokážete s úsměvem přenést přes obličej Vašeho skoro dospělého dítka, který je zmožený těžkostí bytí. Řeknetemu, jak se ho pokoušíte pochopit, porozumět, proč to (ne)dělá. No a to je vše :-) . To bude koukat, že tentokrát jste si odpustítili ho protlačit analytickým mlýnkem otázek "PROČ"! Přestaňme odhánět druhé tím, že požadujeme okamžitou nápravu stavu věci. Buďme odpovědni jen za své výsledky,za svoji trpělivost a vytrvalost. Ohoďme vlastní pochybnosti a strach při konfrontaci s novými lidmi a situacemi. Važme si sebe a přenechme břemeno osobě, která má daný problém, aby se o situaci sama postarala. Pouze se zeptej, jak můžeš pomoci, respektuj volby jiných.
