Lhaní

Denně se setkáme s lidmi, kteří si upravují realitu (pravdu) podle svého tak, aby jim vyhovovala. Lhaní začíná v dětství pomlouváním. Určitě si vzpomenete na ty podivné taškařice jeden s druhým proti třetímu v různých kombinacích. Jak se nám to právě hodilo... Co je pravda a co lež? Každý máme svoji pravdu ze svého systému přesvědčení, ze svých zkušeností, z výchovy, kterou jsme prošli.

Pokud lhaní přejde do dospělosti, co s tím dělat? Náprava je vždy obtížná a velmi záleží na ochotě spolupracovat. To se týká nejen osoby samotné, ale i jejího okolí. Dospělá osoba postupně ztrácí přehled o tom, co je její výmysl a co realita. Nakonec svému výkladu skutečně uvěří. Je skálopevně přesvědčena o své pravdě a vlastně ani nelže. Lháře můžeme odsoudit nebo se na něho podívat jako na nemocného člověka, který se neumí vypořádat se svými problémy. Kořeny lhaní sahají do útlého dětství. Pokud se dokáže dotyčný vypořádat sám se sebou, s pochybnými rodičovskými vzory, dokáže se zbavit záměrného překrucování skutečnosti jako techniky, která nepřináší dotyčnému zisk, nýbrž jen problémy. Bohužel často mnozí dospělí jedinci toto patologické chování přenáší už jaksi nevědomky na své potomky. Jestliže se lhaní netýká přímo nás, jen si zanadáváme a jdeme dál. Běda, když se vědomé "posouvání" skutečnosti využívá v rodině jako nástroj manipulace s dětmi. Ovšem rozvodové tahanice jsou už jiný příběh...