Astma

To, co jsme získali od našich předků spolu s tím, co jsme prožili a nějakým způsobem zpracovali, se promítá do našeho chování a fyzického těla, do okolního prostředí, které je pak k nám (ne)přátelské. Když si v dětství zautomatizujeme motorické dovednosti, přestaneme o nich přemýšlet. Pohybujeme se zcela automaticky bez přemýšlení. Stejně tak se chováme. Přestože se snažíme ze všech sil, staré návyky těžko měníme. Strach a pocit viny se pevně usazuje do našeho systému přesvědčení. I přes veškerou naši snahu mají tyto projekce dostatečnou sílu nás vrátit k původním modelům chování. Paměťový vzor je uložen v každé naší buňce.

Před deseti lety jsme vyměnili okna dřevěná za okna plastová. Od té chvíle se začaly objevovat moje problémy s dýcháním. Začalo to nevinně tím, že po návratu z jakéhokoli klimatizovaného prostředí se mi vždy začalo špatně nadechovat. S výdechem jsem problém neměla. Obvykle mi trvalo až tři hodiny, než jsem se mohla pořádně nadechnout ... Skončila jsem na plicním... Spojením genetických předpokladů a dlouhodobé psychické zátěže se projevilo na mém dýchání. Dnes už přesně vím, co mé zjizvené průdušky zvládnou a co už nikoli. Tělo je výborný barometr, stačí ho jen poslouchat, uvědomit si a pochopit všechny okolnosti.
Když mi bylo osm let, měla jsem těžký zánět průdušek, vysoké horečky. Lékařka mi předepsala penicilin. Jelikož jsem do té doby antibiotika nepotřebovala, nikdo netušil, že jsem alergická na penicilin. Začala jsem se dusit a pak jsem se probudila až v sanitce cestou do nemocnice. Tělo si takový zážitek pamatuje a je potřeba se o něj náležitě starat. Vyčistit játra, ledviny, tenké střevo a hlavně se postarat o klid na duši. Pravidelná údržba naší hlavy je prvotní. Teprve pak se dá astma držet pod kontrolou!