Malá sebedůvěra a starosti všeho druhu, které nás provází, umně zastíráme. Začneme se přetvařovat vůči druhým a nakonec i vůči sobě. Pokrytectví přijmeme za své a ani nás nenapadne, že je něco špatně. Ztrácíme schopnost objektivně vidět určité situace. Přestáváme komunikovat, sdělovat své problémy, konfrontovat se s nimi, přijmout je jako součást svého života. Každý problém je řešitelný, když se naučíme pracovat se svými klady i zápory. Často používáme kritická slova. Odsuzujeme druhé bez hlubšího pochopení souvislostí místo toho, abychom správně analyzovali, byli vnímavější, zbavili se strachu, uvědomili si vlastní cenu, převzali zodpovědnost za sebe a za vše co děláme a vědomě použili vůli k pozitivní změně.
Strachem nás vychovávali rodiče. Následně k tomu přispěla škola, zaměstnání a ve finále nás strachem bohatě zásobují sdělovací prostředky. Přejeme si změny ve svém životě, ale ty nepřicházejí, jak si představujeme. Začneme hledat cestu k nápravě. Bohužel se snažíme napravit ty druhé místo toho, abychom odhodili vlastní strach, který se zahákl do našeho systému přesvědčení. Pak teprve objevíme svoji sílu a schopnost ztotožnit se svými problémy a naučíme se je řešit. Problémy začneme brát jako nedílnou součást našeho života. Otevřeme se jejich řešením. Pochopíme, že díky nim můžeme růst a rozvíjet se. Pochopíme sebe sama. Začneme opravdu vědomě prožívat a tvořit svůj život.
