Komukace, sebejistota a přijetí

Řekl Vám někdo, koho máte rádi, že Vám to (ne) sluší? Zamysleli jste se nad tím, jaký důvod ho (jí) k tomu vedl ?Jestliže máte v sobě sebejistotu a věříte své intuici, tak si dokážete přestat všímat invektiv svých rádoby přátel. Prostě je vyměňte ! Vždy, když slyšíte od kohokoli, jak má úžasnou rodinu, děti, manžela nebo naopak, jak je všechno špatně, zpozorněte ! Možná se snaží přesvědčit sám sebe, že to tak opravdu je.... Co víte o tomto člověku? Jak zpracovává informace z okolí ? Čeho nebo koho si (ne)cení ? Jak reaguje a komunikuje ve stresu ? Jak se drží toho, čemu věří ? Cítí se s ostatními v rovnosti ? Dokáže přijmout ostatní i s jejich chybami ? Těžko soudit ... Zdržme se raději vyhraněných komentářů

Naučit se správně komunikovat, závisí na naší připravenosti vyhodnocovat situaci a pocity, které k nám přicházejí. Osoba, která k nám mluví, hovoří ze svého systému přesvědčení, ze svých zkušeností ... Když se necháme "rozhodit", čí je to problém? Ano, náš! Proto je tak důležité naučit se zvládat své emoce tak, abychom neuškodili sobě i druhým. Odblokováním myšlenkových stereotypů se můžeme rozhodnout chovat se jinak. Učiníme VOLBU. Stačí jen si více vážit sám sebe a na druhou stranu se berat až tak vážně...

Naučme sebe a své děti mluvit o svých pocitech bez zábran a bez strachu, že nebudeme přijati. Od dětsví známe ten svíravý pocit v hrdle či na hrudi, když jsme chtěli něco říci a nevěděli jak. Začali jsme dělat kompromisy v zoufalé naději, že nám přinesou nějaký užitek. V dospělosti pak odmítáme vidět "pravdy" - Já ve vztahu sám k sobě a Já ve vztahu s okolím.
Čím jsme starší, tím více se vymlouváme na to, že nemůžeme jednat jinak. Začněte mluvit o svých pocitech bez toho, aniž osočíte toho druhého. Mnoho konfliktů má kořeny v tom, že druhá strana neví, jak Já vnímám určitou situaci.

Přestaňte posluhovat za účelem získání něčeho, o co můžete požádat.

Přestaňte s obětováním se pro ideál. Raději probuďte odvahu být sám(a) sebou.